Do třetice všeho nejlepšího (SDK Europe, Jedovnice, 11. a 12.7.2013)

Když někam jedete třetí rok po sobě, mohlo by se lehce stát, že chca, nechca přepínáte na autopilota. Zase? Rutina! No, to byste se ale nesměli chystat na SDK Europe a výroční 10. ročník k tomu.

DEN PRVNÍ:
Je čtvrtek 11.7., v kládě, co dělá Vysočině čest jsme dohráli na Vysočina Festu koncik s Pragofkou a Vzducholoď se nezadržitelně řítí směr Jedovnice. Dneska nás čeká “hraní na párty” a že i když je to “starý, známý SDK“, bude to opět skok lomeňák přímo do neznámých vod, to je nám jasný už když nám cestou volá zvukař Kamil, že neví moc nic. “Kdy přijedete? Kde máte hrát? Jak dlouho? Co tam potřebujete?” Jojo, bez adrenalinu by to na SDK prostě nešlo.
Tak už jsme tady. Vypadá to výborně. Jsem jen trochu v šoku. Tma a kláda je taková, že na prořídlé tribuně u hlavní stage sedí lidi zabalený do peřin. V našem obr stanu se zatím stavíme a snažíme se tvářit, že nejsme nervózní, když zvukař říká “je tu slabá elektrika, víc světel tu pustit nemůžem, jinak to vypadne”. Koncept dnešní párty je, že žádný koncept není. Plán je nic neplánovat a prostě jamovat, co to dá a uvidíme, kam nás to zavane. Dole hlavní program pomalu končí, Champion Sound na značkách začíná škrtit svá zvučná dřívka a plíšky, aby vyluzovanými tóny zkusil přivábit prokřehlé taneční šelmy zespodu. Čas t = 0 lidí na parketu. Čas t + 1 minuta = 5 lidí na parketu. Čas t + 2 minuty = 20 lidí na parketu. Čas t + 5 minut = locking cypher jede. Talián Tony Flower s nevinným výrazem a vizáží Charlieho Chaplina v něm nakládá tak, že to jsem v životě neviděl. Čas t + 10 = v 2. cypheru nakládá mimo jiných Intact. Netrvá to dlouho a z toho, co se zdálo jako nejhorší nápad v naší tříleté historii na SDK se stává vůbec nejlepší hraní, nejen na SDK. Kapela drtí, ale přitom nestříká v nějakých gejzírech sólování. Drží se jednoduchého, smyčkového principu. Principál Radimo vrací silné motivy jako “refrény” a tanečníci se tetelí blahem do rytmu “skladeb” co vznikají teď a tady. O více jak dvě hodiny později už křeče a rozdrbaný ruce velí konec. Potlesk na zapocené scéně. Je bez debat, že tohle byl totální highlight a moment nezapomenutelný. Je potřeba ho oslavit ohnivou vodou, na spaní bude v důchodu času dost.

DEN DRUHÝ:
Je pátek, 12.7. Vyhlášená snídaně na místním intru s epochální pomazánkou z Olomouckých syrečků se daří jen některým jedincům. Slabší kusy volí klid na lůžku a přeskládání molekul člověka zpět v člověka v jednom kuse. Před polednem už se hlásíme na place. Je třeba říct, že Jirka z produkce se s námi scházel už v Lednu, abychom řešili věci s dostatečným předstihem. Když tedy přijedeme o půl roku později na místo a kde byl vždy jen na travnatý plácek, sice není travnatý plácek, ale nějaké pódium si umí představit jen ti s bujnější fantazií, vypadá to na ne úplně příjemné de ja vu. Ale pozor, zásadní změna v dějové lince. Historie se NEopakuje. Kde loni bylo “Nevím. Nemám. Nejde. Nebude.”, je letos “Zařídím, udělám, není problém, bude to hned.” Pokračujeme v kung-fu disciplíně “nerovný terén” a místní obr dodávkou dáváme na plac regálový systém, ze kterého umíme postavit to nejlepší pódium pro bboy funk kapelu na světě. Jako lusk.
Kamil s partou nás zadrátujou, omikrofonujou a nazvučí přes náš mix, Radimo nám dá na velkým aparátu ochutnat z desky Madame Pepper, co toho času s Tomášem Sochůrkem zrovna domíchávaj. A můžeme jít hrát bboys k tréninku.
V pauze je čas na výbornej chálec, vyhodit rameno v pokusu o baseball nebo se jen tak ve stínu pampelišky natáhnout na trávníku a splatit něco ze spánkového dloužku. Ani třetí rok po sobě se nám nepovedlo přijet na dýl. Tentokrát nestíháme ani krump session a než se rozkoukáme, je zase večer a blíží se naše hraní.
B-boy battle 3 na 3 a doplňovačka s DJ Mesia, na majku MC Trixxx. Moderátoři se dají rozdělit do několika výkonostních skupin. Špaténka, průměr, dobrý a výborní. Nad tím vším je dlouho nic a obláčky. Na těch obláčcích jak Zeus ční MC Trixx, co dolů řve “wazuuuuuuuuuuuuppppppp”. No, že tenhle cápek potřebuje cvokaře, to jsem si myslel už dávno. Ale co předved letos? Lítal tam s lesním rohem jak Barbar Onnan. Vřískal, až mu přeskakovali hlasivky. Což je ostatně jeho standard, tudíž nepřekvapí. Ten týpek by probudil mrtvolu a donutil jí řvát. Když teď ale nebyl spokojenej se zapojením do děje od smskujícícho nešťastníka kdesi v padesátý řadě publika, zahodil mikrofon a vletěl až na tribunu, aby mu sebral briketu a vyhecoval ho k fandění? Unglaublich.
V samotným battleu se zdálo od začátku jasný rozdělení, na “ty, co přijeli vyhrát” a “ty, co přijeli Ruffneck Attack aspoň trochu potrápit”. Svých rolí se všichni drželi. Jedni trápili a všechna čest, snažili se dost, ale na ty druhé to stejně nestačilo a Ruffneck Attack tak po zásluze odcházeli s vavříny pro vítěze. All hail Ruffneck Attack. Žampyjon Sound pustil pár bombiček ze svého arzenálu, ale i proto, že DJ Mesia tavil svůj zvuk za hranici snesitelnosti, to nebyl zdaleka takový zážitek jako včerejší freestyle párty.
Kouknem ještě na kousek holek… Ta Martha je prostě neuvěřitelná. Její přirozený šarm, dech beroucí krása. Uvolněná ladnost a radost prýštící z každého pohybu… Úplná “poetry in motion”. No a hurá na kutě, ráno vstáváme ve 4:30 a jedeme na Pohodu. Čeká nás bboy battle, koncert s Prago Union a Vecem a na to se rovnou od báru přijet opravdu nedá.
Letošní SDK Europe pro nás určitě nejlepší. Možná bylo o trochu méně lidí a desetidenní experiment se nejspíš až tak nevyvedl, ale noční hraní na párty byl geniální tah a i když je to občas punk a improvizace, je důležitý být obklopen lidmi, co jsou na punk a improvizaci schopní, připravení, koncentrovaní a ochotní. To letos klaplo. Díky celýmu SDK massive – Fidli za pozvání a big pimpin, Kamilovi za skvělej zvuk i v polních podmínkách, Jirkovi za stage, Karlovi za starání se a asistenci u čehokoliv od začátku do konce, Davidovi, Tess, Renatě za ubytko… Letos to zkrátka klaplo skvěle. SDK je mejdan, kde celej projekt Champion Sound začal a i kdybychom se dostali kamkoliv do světa, nikdy na to nezapomeneme a vždycky se sem budeme rádi vracet, protože tady to nikdy nebude rutina a vždycky to bude naše srdcovka. Pokud nás bude Fidli a spol chtít i příští rok, vidíme se i na SDK Europe 2014.