The Notorious IBE – příští stanice Valhalla

Na IBE se letos fotila crew Red Bull BC One All Stars a za nimi byl na zdi nápis “It was all a dream”. Asi těžko by se to dalo popsat lépe i pro Champion Sound. Nemohli jsme tomu pořádně uvěřit, když nám Tyrone napsal, že nás berou. Už jsme několik dnů doma a pořád to ještě vstřebáváme. Projíždíme fotky a videa a pořád jde jen těžko pobrat čeho jsme měli tu čest stát se součástí. Tohle byl totální strop. Totální var. Naprostý maximum. Jen těžko si představit, že je něco ještě lepšího. Fakt už Valhalla. Náš výlet sem probíhá takto:

Pátek 7.9.:
01:00 zvonění budíku nemám rád. Když zvoní 3 hodiny potom, co jsem ulehnul, mám ho rád ještě míň, než obvykle. Dneska mi to ale nevadí. IBE je dost dobrej důvod vstávat i pro mě. Navíc za půl hoď nabíráme Radima s Perníkem, není čas na hru na “vymačkávanou”. Startujem Žihadlo, vyzvedáváme kapelníka a nabíráme kurz zkušebna. 02:00 je to zvlástní, ale jsme tu všichni a včas. Mrak nemůže vynechat svůj jarový rituál. Máme naloženo a jede se pro Mikiho a jeho konga. Nejsou ještě ani 3 ráno a Žihadlo polyká první kilometry Plzeňské dálnice a jeho posádka první sousta a doušky domácích svačin a lahodných nápojů. Nejsou ještě ani 4, parta je vypuštěná a poctivě reprezentuje Mrtvolix Crew. Poslušně hlásím, že během mé služby přes Německo se nic moc zajímavého ani zvláštního nestalo. Zajímavé mlhy a nezajímavé čůrpauzy nepočítám.
11:00 Heerlen. Zvládli jsem to ještě rychleji, než jsme doufali a nic nám neuteče. Na hotelu nás nechtějí vidět do 14:00 – “musíme uklidit pokoje”. Vysvětlit recepční, že jsme právě ujeli skoro litr a jediné, co potřebujeme se jmenuje sprcha a postel, je nadlidský úkol. Asi holt budou příští 3 hodiny makat na dvou našich cimrách. Nenaděláš nic. Hurá do města. Jedno náměstí slibuje blešák – Mraka je potřeba dát na vodítko, aby se nezaběhnul. Na druhém už se chystá Cypher 1. Akreditace ještě nejedou. Ve vzduchu je cítit hektika dovychytávání festivalu těsně před jeho spuštěním. Festival zatím sotva vstává, ale potřebuje si hlavně sednout. K hotelu dorazí první bus. Vystoupí kompletní Red Bull BC One All Stars, Crazy Legs, Focus, Storm a Maurizio. Největší koncentrace bboyingu na celým světě je v tuhle chvíli tři metry od nás. Božínku.
Je krásně, možná skoro až moc a tak jdem obšlápnout tohle příjemný menší městečko a hlavně najít si pozici, kde hrajem. Perník nás se zkušeností oficiálního fotografa IBE vede neomylně na Cypher 10 – průjezd a parkoviště. Return Of The Bboy Block Jam. Podetřený zdi. Asfalt, kterej absolvoval jedinou nepodstatnou úpravu proti normálu – drbání smetákem. Soundsystem. Stan. Víc netřeba. A protože není na co čekat, jdem pro Žihadlo a stavět a zvučit a zvučit a stavět. Mario Bee, jeden ze dvou hlavních pořadatelů tu osobně dohlíží, jak se finišuje a my se můžem pustit do svýho.
Náš tépych pod bicí nám kdesi zapomněli vrátit, naštěstí místní kluci jsou velmi pružní. Bart balí koberec od jednoho z vstupů a El Boogie má pro sebe lože úplně královský. Jelikož žádný dvě stage pro Champion Sound zatím nebyly stejné, vychytáváme ideální rozestavení pod Red Bull teepee. Problém není ani haprující elektrika, ta se natáhne přes střechu. Je vedro jak ďas. Máme nafasovány růžový hand stripy a vouchery na dlabanec. Máme po válečné poradě aka setlist existuje, moderátor Amjad ví, že jsme Champion Sound, párkrát nás překřtí na Championship Sound a můžeme začít.
V Cyphers, kde se mimochodem předvede i pořadatel Mario Bee, se hrotí. Jestli se na úvodním tréninku jelo přeci jen na sololitu a hecovní hlášky moderátorů jako “real b boys do headspins on the concrete” zněli jako dobrej fór, tady už k tomu nejsme daleko. Týpci si na asfaltu trhaj oblečení i těla like it ain’t no thang. Trika od krve. Díry na kolenou. Díry v ramenou. Rozedraný ruce. Ale místní zdravotníci můžou bejt v klidu. Nikdo nekňourá, všichni se usmívají, jako by to byla ta nejpřirozenější činnost na světě. První set je za námi. Za rámeček si ho asi nedáme, ale na rozjezd dobrý. Předáme kormidlo DJovi a chystáme se na finále pavouka.
Přijíždí náš kámoš Sticky Dojah a společně sledujem hrot hrotů, když se vše schyluje k finálovému rozstřelu. Tedy pokud se ho někdo ze zúčastněných vůbec dožije… OK, minutovou hlavu nedá na asfaltu nikdo a helma je pro měkkýše, jinak tu ale klucí prohrotěj naprosto cokoliv, jako by zítřka či odřenin nebylo. Skvělej Srb a neméně vynikající Japonec zůstávají před branami finále, kterými proskakují Kosto a Kid Glyde. Finále jak Rocky Balboa. Rusko – Amerika. Amjad zahlásí “The cold war is over, its very hot now.” a můžem jít na to. Kosto spoléhá na svůj vyhlášený footwork, Kid Glyde do toho ale dává víc energie a zaujetí a Champion Sound už za chvilku může hrát fanfáru pro vítěze prvního dne, jímž se stal, tadada ta ta dá, Kid Glyde z Dynamic Rockers.

Return Of The Bboy Blockjam – Concrete Battle finals – Kosto (Top 9) vs Kid Glyde (Dynamic Rockers)

Jestli je b-boying tvrdej, tak na úvod byl nejtvrdší, jak vůbec mohl být. Breakovat na asfaltu? Breakovat jak tyhle týpci na asfaltu? Tak tomu říkám var a pro finále stejně jako celej den hraje Champion Sound, u ííí.

Balíme krámy. Prolejváve se živou vodou od Red Bullu a pereme se s únavou i vlastníma pocitama, ve kterých se úplně nevyznáme. Strašně jsme se sem těšili. Strašlivě. Teď tu jsme, je nádherný počasí, ale to jako by všechny úplně utavilo. Kluci ze Zulu Nation tu dělají obří piece a vedle něj charáč Bobskiho. Jam na asfaltu má atmo, co by se dalo krájet jak Rákosníček, ale… Ale je tu třeba 200 lidí v nejnarvanějším momentu. A do únavy se vkrádá špetka zklamání.
Do večera daleko. Hotel, parkovačka, sprcha a jde se na 3on3 Generations Battle a hlavně legendary Seven2Smoke. Boogie Monster cestou potká Salaha, kterej obdivuje jeho čepici. Co uděláte, když člověk, kterýho bezmezně obdivujete obdivuje vaší čepici? Dáte mu jí, samozřejmě. Místní divadlo a Cypher 6 je pro večer a place to be. Tady už se vše dostává do rozměrů, na který jsme čekali. Atmoška byla od začátku, teď se plní i počty a prostory. V trojičkách sledujem parádní vyhrocený finále Momentum Crew vs. Styles Confidential. Publikum je mrtvý jak vánoční kapr. Ale chtěl bych vidět kdo by po celé dni v tomhle vedru nebyl. Zvlášť když pořádně vidí jen první brázda a šťastlivci, co sedí přímo na pódiu. S diplomem jedou domů do Portugalska Momentum Crew. Když máte v partě někoho jako je Lagaet, jde to skoro samo.
Seven2Smoke začínáme kvalifikací. Řecko, Venezuela, Polsko a Taiwan a jedno volné místo. Nerozumím ničemu, když se o něj nakonec utkávají týpek z Taiwanu s Polákem, jelikož celý naše partě přišli jako ti jasně horší dva. Nakonec se raduje Sem z Taiwanu. Jdeme do finále. Lil Kev, Machine, Kosto, Sem, Blond, Pick Up, Tawfiq a Emstro. Ze začátku to vypadá, že Kosto bude největší stylař a pokud vydrží s dechem, mohl by to kudrnáč v du ragu vyhrát. Jenže on s dechem nevydrží a dochází i ostatním. Pick Up dá krutej skok s tričkem přes obličej, Lil Kev, Machine i Blond sází nehorázný power moves, ale výrazně navrch nemá nikdo. Čas vypršel, jméno vítěze neznáme a večer se mění v protrpěný boj o holé přežití. Po dvaceti minutách má 5 bboys stejně bodů a pojedeme Five2Smoke. Po chvilce začne bejt jasný, že to ukroutí Blond z Koree a vysvobodí tak zbytek dehydrovaný party.
Nakonec už je vlastně IBE takový, jaký jsme ho čekali. Nejen skvělý, ale i velký. My totálně mrtvý a na příštích alespoň 8 hodin domácí lékař ordinuje klid na lůžku.

IBE TV – Day 1

Salah na úvod chytá frajeřinu v pěkný kšiltce. Bodejť by ne, když mu jí dal známý šweger El Bahrajný. Champion Sound se tam mihne na Cypher 10, kde hrál pro Concrete Bboy Battle

Sobota 8.9.
09:00 další ráno s dobrým přítelem budíkem. S vědomím královské snídaně o patro níž hotelu Grand se vstává fajn. 09:30 už jsme na pozici a debužírujeme si na místních vynikajících lívancích. 09:45 doráží Lobotomix, strhaný Brainless Mark v úpravě “šarpej”. Jak odehraje dnešní dvě hraní zdá se býti záhadou. Ale jak plní teřich dobrotama místního šéfkuchaře, jeho úsměv se rozjasňuje, jeho zmuchlaný ksicht se žehlí a vše je optimističtější.
12:00 nástup na Cypher 2, tedy v klubu s pro našince přeci jen komplikovaným názvem De Nieuwe Nor. Přátelé, to bych vám přál z pozice kapely zažít. Parádní moderní prostor doladěný do posledních detailů. Dizajnových i funkčních. Dokonalá plastová podlaha na podlaze klubu i pódia. Na stěnách kovové tříštiče zvuku. Balkon. Beton. Parádní bar a v něm zalitá trsátka. Vstupní dveře, nástěnka na plakáty, hajzly, backstage a old school Nintendo… K tomu příjemný přítomný zvukař se zkušenostmi. Heleee. K tomu ještě pódiový zvukař, co při našem nesmělém dotazu na odposlechové cesty a jestli 4 není příliš domýšlivý počet jen pokrčí rameny a řekne: “bude stačit šestnáct?”… Tenhle tulipánov, to je jiná liga přátelé. Jelikož po nás jde v noci IBE Legends Afterparty, máme přes celou šířku pódia DJ stůl. Vešli jsem se na palety, vejdeme se i sem, i když to chvilku trvá. Ještě štěstí, že blbnu odposlechy. V čem je problém štěstím? Jinak bysme ještě chrápali a tohle celé se nám jen zdálo. Monitory vyměněny, zaučující se pódiový zvukař má nakrouceno, máme nazvučeno a show může vypuknout.
Sarah Bee si organizuje přítomné b girlz silou biče a když víme, že budeme hrát pro nejlepší 4 dvojice, kde každá zavdá dva vstupy, jdem si napočítat set, ať víme, co vůbec zahrajem. Máme tu další návštěvu – s Karin dotahujeme společné turné s Diamondem D a moderátor večera Kid Rude už volá Champion Sound na plac. Hned první bedla dokazuje platnost hesla o tom, že se stylem se člověk musí narodit. Na jedný straně Immigrandz – nejnadupanější b*girlz večera a ještě k tomu nejhezčí. Na druhý straně Soul Mavericks, kterým je tak 13. Tedy když jejich věk sečtete dohromady. Představte si pětiletou holku v růžový soupravě Adidas s bgirl kulichem na hlavě, jak se vám vysmívá, že nemáte dost “koule” na to začít. Dá vám kolečko hanby a pak padne na zem jako že usnula u večerňajsu a přitom se celou dobu tváří seriózně jako při battlu o královnu pískoviště. Jo, se stylem se lidi fakt rodí. A i když nejmladší generace Soul Mavericks nakonec pukla, patřila k tomu nejzajímavějšímu, co holky předvedly. Fešandy Immigrandz pro nás nepochopitelně skončili v semifinále, v tom druhým to zabalili Angel a Bo – ta nám mimochodem večer předtím dávala akreditace. Takhle tedy vypadá akce od b-boys pro b-boys (nebo od b-girls pro b-girls?). Ve finále se tedy potkali Roxy & JK-47 vs Marta & Victory, který se poškorpili do rytmů “Don’t Sweat The Technique” v podání naší skupiny. Marta se svým výškovým handicapem neměla se svou ruskou parťačkou moc šancí proti přeci jen o moc stylovějším soupeřkám a s vavřínem v zubech tedy odkřepčili Roxy a JK-47.

We B*Girlz 2on2 Battle finále Roxy & JK-47 vs Marta & Victory

Přiznám se bez mučení, že mi locking přijde jak mávání na prvomájovém průvodů v kombinaci s vějířem a odháněním komárů. Jestli ale letošní IBE mělo rozšířit naše obzory, v oblasti lockingu to bylo snad nejvýraznější a moje ignoranství mělo být po zásluze potrestáno. Už když se lockeři rozjížděli a jak čumulangma mezi nimi čněl plnotučný stylař jménem Valentino, tak jsem zpozorněl. Můžou vám přezdívat kilo a přestat říkat docent, protože máte víc jak metrák, můžete mít pupek jak Homer Simpson, ale jak dokázal Valentino, ani to vám nemůže zabránit bejt funky a nehorázně diktovat. Krom belgického stylaře a loňského šampiona Valentina zaujali ale i další. Brooke nacvičil nehoráznej move na kolenou, který ho dostal do semifinále. Pouss-One z Francie nakládal ligu. Ale nejvíc ze všech nejen porotu zaujala dvojice Chi a Willow. Vysoký, spontánní a uvolněný Willow v neuvěřitelně tight džínách a kšiltovce Pure Funk vs Chi v sáčku. Chi, který jel skvěle, ale trochu roboticky a vypočítavě – svoje moves předváděl často čelem k porotě a když už měl koule koukat směr Willow, stejně nakoukal na něj, ale kamsi do prázdna vedle něj. Zvláštní battle styl. Willow, kterému se celý večer klaněl celý klub, trochu dojel na to, že mu došla síla i triky a nezachránil to ani sebevražedným skokem na kolena. Chi si to naopak spočítal výborně a bral diplom pro vítěze.
Pro kapelu bylo celé IBE výzvou jak prase, ale tenhle battle obzvlášť. Že nevíte 5, 10 minut předem co nebo jakým systémem se má odehrávat a co tedy budete hrát – to je celkem standard. Když se ale máte střídat s masérem jako je BJ Piggo, který pustí pecku, vy nevíte jakou, nechá jí třeba minutu hrát a kapela jí pak má převzít a hrát jí až do konce, to už je kapánek var. Ale povedlo se tak, že porota nadskakovala ze své pohodlné sofa jak to žrala. Takže paráda.

Solo Locking Battle finále Willow (Fr) vs Chi (Nl)

Je po finále, ale Champion Soundsystem alias nová variace na naše jméno alá Kid Rude je žádán o další kolečka. Lockeři chtějí pokračovat, chce to cyphers a chce to trochu špetku žampyjon flavor. Může bejt. Nakládaj tu porotci a chodící ikony Mikey Disko a Storm a vedle nich bezejmenný holky o nic hůř. Trsá se až teče pot, atmoška by se dala krájet.
Všechno ale končí, včetně večeří. Proto kapela běží naplnit břicho a rychle balíme, abychom vyklidili prostor pro producentský battle Beat M Up. Stíháme kousek workshopu od Neguína, který i když vypadá jak exponát z atlasu anatomie prý v životě nebyl ani jednou v posilovně a svoje nadzvukově rychlé moves je schopne ukázat do posledního detailu i úplně pomalinku. A stíháme i závěr producentského battlu, kde to teda kope jako blázinec.
Druhej sakra dlouhej den za náma a Tyrone se ptá, jestli bsyme nechtěli dát zítra ještě workshop s Mauriziem, ale jen akusticky… Maurizio nám vysvětlí, že by šlo o workshop na téma, že tanec a hudba jedno jsou a živá kapela, která by dokázala předvádět na jeho pokyn různé změny, styly a variace, by se mu tam velice hodila. To zní jako výzva. Barte sorry, koberec vrátíme až zítra. Teď jdem ještě slavit a koukat na Berdycha.

Neděle 9.9.:
09:00 další ráno s dobrým přítelem budíkem. S vědomím královské snídaně o patro níž hotelu Grand se vstává fajn. 09:30 už jsme na pozici a debužírujeme si na místním vynikajícím sýru, chlebu, vejcích i sladkostech. 09:45 doráží Lobotomix, strhaný Brainless Mark v úpravě “šarpej”. Jak odehraje dnešní dvě hraní zdá se býti záhadou. Ale jak plní teřich dobrotama místního šéfkuchaře, jeho úsměv se rozjasňuje, jeho zmuchlaný ksicht se žehlí a vše je optimističtější… Počkej, nepsal jsi to už jednou? Psal, další den, stejná story. Ale bez průběžného happyendu. Ani po 14:00 nevypadá, že by chtěl dát Mrtvolix sbohem, naopak a tak vyrážíme na etapy.
Po 15:00 a lehkém řidičském cvičení na místních prazvláštních kruháčích, co nejsou jen tak obyčejné kruháče, ale kruháče neovyčejné, konečně nacházíme budovu místní univerzity. Kde TO proběhne. To znamená vrchol kvalifikace na UK B-Boy Championships v kategorii Crew a Popping. No a pak All Battles All. Skvěle to graduje. Už od pátečního večera jsme bez přestávky nadšení, ale tohle? Jedno obří átrium, obří parket uprostřed, na straně soundsystem takovej, že když procházíte kolem basovek, nashakeuje vám to v koulích rovnou koktejl, okolo parketu schody z prakťáků, aby bylo dobře vidět a další tři patra, kde se čučí z balkonů. Jedno obří jeviště a čtyřpatrový hlediště, tomu říkám velká věc. Ale tady je toho mnohem více: cimra na přednášky, tělocvična na workshopy, dlouhatananánská chodba plná stánků s b-boy serepetičkama a vinylama, cestou několik menších koleček a na konci další poctivej cypher, co by kdekoliv jinde klidně mohl být za hlavní bod večera. Prostě je jasný, že neděle bude opravdu převeliká.
Jde se na tělocvičnu, protože právě tady máme za hoďku hrát, když bude mít Maurizio svůj workshop One With Music. Tělocvična je plná b-boys a poctivýho b-boy smrádku. Jedním z lektorů je i Crazy Legs, takže poctivost. Než začnem tahat nástroje, hledáme nejkratší cestu. Mario Bee si v hlavní den fesťáku v tu nejvyhrocenější chvíli najde 5 minut a jde to s námi osobně řešit, neuvěřitelný. Nejkratší je ale nakonec stejně ta původní, tak ještě stíháme kvalifikaci crews o postup na UK B-Boy Championships. Originals a Soul Mavericks vypadají, že jsou ještě o level jinde, než zbytek. Ale už musíme naložit vozejk, co jsme našli na chodbě a vláčet komba a bubny a kytáry do tělocvičny. Vesmír je nám nesmírně nakloněn. V 16:00 máme začít zvučit polo akustický set. K dispozici 2 majky, 2 komba, 2 slabší bedny a zesik, co se přehřívá a vypíná. V tu chvíli volají Lobotomix “kdybysme došli, kam jsme chtěli dojít, kam jsem mysleli, že máme dojít, jsme touhle dobou úplně na druhý straně města. Úplným omylem a shodou okolností jsme ale tady.” Supr. Někdy se takový omyl více než hodí. Bleskově se stavíme, Bob si improvizovaně nazvučí kopák, máme zvuk jak víno a můžeme začít. Maurizio doteď nahoře hrál a trsal, když dojde, vypadá jako by přišel z bazénu a zapomněl si před skokem sundat triko. Je durch. Jeho workshop se nedá převyprávět, to se musí nasát. Jeho neuvěřitelná poctivost, letité zkušenosti, přehled, dar motivovat a přirozený pedagogický talent je hodně silný kombo. Jeho vyprávění o nesobeckém přístupu a nutnosti studovat a rozvíjet to, co člověk miluje, se dá napasovat nejen na bboying a hip hop. Základ jeho workshopu je ale v tom, že muzika a tanec nejdou rozdělovat, že je to jedna věc. Že i sebelepší tanečník se sebelepší technikou, když nastoupí a není sladěný s hudbou, jen ukazuje, že je nadrcený robot, protože vlastně neposlouchá, co mu hraje. Šéfuje si kapelu jako zkušený kapelník, nechává Boogieho měnit rytmus i rychlosti, přidává i ubírá Mikiho konga, Watchu a jeho basu, brouká pro Mrakofku melodii, co má zahrát jeho kytára, dává znamení Radimskimu jak by to mělo být s dechy. Jak jím pulzuje muzika je vidět celou dobu, když Maurizio nevydrží a neustále si bere tamburinu, triangl nebo cokoliv, s čím by mohl kapelu doprovodit. Jeden z nejsilnějších a nejspontánnějších momentů ale přichází, když už lehce vyšťavená kapela hraje “Rapper’s Delight” a Maurizio vystřídá Boba za bicíma.

IBE TV – Day 3

Champion Sound a jejich hraní na workshopu alá Maurizio – “One With Music” v oficiálním video shrnutí posledního dne letošního IBE

OK, tak to bysme měli. Naší štaci na IBE jsme zakončili něčím, co nebylo původně ani v plánu a nakonec se z toho vyklubal možná největší var. Teď dáme jednu pecku pro volný jam na rozloučenou a jdem koukat na battly… Chyba. Přichází totiž Storm a Focus na footwork workshop a odmítněte 2 legendy tohohle kalibru, když vás poprosí, abyste zahráli i na jejich workshop. Nebudem to napínat, samozřejmě, že se do toho velmi rádi pouštíme znovu. A dostáváme další lekci. Focus je, pokud jde o footwork, samozřejmě naprosto neuvěřitelnej. Ani jeho základní pohyby není lehké zopakovat. Nepřišel sem ale machrovat nebo se povyšovat. Naopak, trpělivě vše vysvětluje a ukazuje pořád dokola. A z formy není ani veterán Storm. Vysvětluje, že nejdřív je potřeba si nastudovat a naučit se pravidla, co napsal někdo před vámi a teprve když to vše obsáhnete je můžete porušovat a psát svá vlastní. Pohyby mají nejen roky vybroušenou naprosto dokonalou eleganci, ale mají i svou logiku a jasné zákony. Storm jde po citu, ale v každý moment ví naprosto přesně, co jaká část jeho těla dělá a proč to dělá. Kde je v jakýkoliv moment osa těla, podle níž se zrovna otáčí, čím si pomůže do větší rotace… Člověk si chvílemi připadá jak ve vědeckém centru. A jestli Maurizio překvapil, když si sedl za bicí, Storm překvapil ještě více. Někdy v roce 1988 prý vyhrál jakousi pěveckou soutěž. Na kariéru zpěváka ale nedošlo, protože se mu mezitím rozjela jeho taneční dráha. Když se ale chopí mikrofonu a zazpívá s Champion Soundem za zády, tak ukáže, že je to možná škoda, protože naloží jak pán. A zatímco v tělocvičně vrcholí tento workshop v neuvěřitelné náladě společným focením celé tělocvičny s lektory Focusem a Stormem ve freezu a následně v legendary Champion Sound bundičkách pro dvorního portrétáře IBE jménem Little Shao, vedle zuří válka.
Na hlavním parketu se potkávají Red Bull BC One All Stars vs Team France a zdvořilostní fráze a poplácávání po ramenou jde stranou. Jestli jsme už tři dny koukali na bboying, ze kterého nám padala brada, nevím, co tady pustit. Tohle je jak návštěva z jiné galaxie. Čekal bych, že když se sejdou BC One All Stars, mohli byste proti nim postavit kohokoliv a na cestu mu dát pytel, do kterého dostane naloženo od cesty a půjde s brekem domů. Ale ale. Kluci z Francie se rozhodli, že na popravu sem rozhodně nepřijeli a i když ze sebe vyhrocený Neguín serve tričko a skáče jak Super Sonic, i když se je nakoplý Pelezinho snaží vykolejit, i když gymnasta Cico dává veletoče jak šéf centrifugy, Team France je jim minimálně vyrovnaným soupeřem. A jestli tu snad panoval pocit mrtvého publika, teď to tu půl hodiny v kuse hučí a řve jak v Turecku na fotbale. A aby ne, tohle vypadalo jak bitva o galaxii. Když pak na chodbě u produkce slyším hloučky zasvěcených povídat o “the most entertaining battle I’ve ever seen in my life”, říkám si, že to nebylo asi jen moje laické oko, co má pocit, že uzřelo něco opravdu výjimečného. “Can you dig it?”

All Battles All – Red Bull BC One All Stars vs Team France
Red Bull BC One Allstars – Roxrite (USA), Taisuke (Japan), Ronnie (USA), Pelezinho (Brasil), Hong 10 (Korea), Neguin (Brasil), Lil G (Venezuela), Cico (Italy)
Team France – Mounir, Marcio, Billy Boy, Charly, Nabil, Niggaz, Lamine, Farid, Khalil, Damon, Fathi, Shakal, Salah

Před cestou za hotelovou sprchou se stihnem ještě pohádat s jedním sekuriťáckým bezmozkem a přesvědčit se, že lidská blbost neuznává nic, natož snad státní hranice. Mrkneme na závěrečné spontánní cyphers (Salah a jeho zpomalená/zrychlená dvojička? odpadám doteď) stejně jako na to, jak tu pomáhá každý jak může a když se musí začít rozebírat tribuny, nosí je klidně Neguín.
22:45 balíme, dáváme sprchu a chystáme se na devítikilo na cestě domů. Je okolo půlnoci, padají poslední pozdravy a Žihadlo opouští kvadrant. Před třetí ráno je na benzínce v Německu jasný, že to chce pauzu. Stačí výživný 2 hoďky v pozici zkrouceného střelce a může pokračovat v honbě za rodnou hroudou. Když okolo 10:00 dojíždíme do stověžatý, jsme sice doslova napadrť, ale totálně šťastný. Tohle byl absolutní vrchol a i kdyby už se neměl nikdy opakovat, na začátku Září 2012 jsme měli tu čest si na něj sednout…
Ale snad ani nebude tak zle. O den později dostáváme děkovný email od Tyronea, který nadšeně mluví o spolupráci na IBE 2013… Bereme to s největší pokorou, nejvíc si toho vážíme. Děkujem Perníkovi, Jedimu z Red Bullu, MGmu, BJ Piggovi, MKovi a Lil Pablovi z Outbreaku, Alfonzovi ze Survivals a Fidlimu z SDK Europe za to, že jsme se měli možnost sem vůbec dostat. Děkujeme celýmu IBE, jak se o nás, neznámou partu z Čech parádně starali a doufáme, že teď už je to zase o něco jasnější. Dokázat se dá cokoliv a my doufáme, že příští rok tam od nás nebude jen kapela, její muzika, bundičky a 2 b-boys, ale pořádná důstojná reprezentace! Nám se ten sen splnil, může se splnit i vám. Pro realitu.